Příběhy z cest

Cestování mi přináší různé zkušenosti, obohacení a spousty zážitků. Cestování, to je spousta příběhů.

Central Park v New Yorku má své kouzlo v jakémkoliv ročním období. V zimě je všechno překvapivě klidné, zamrzlé panorama Manhattanu doladí již celkový obrázek města, které nikdy nespí. V zimě spíš jen odpočívá 🙂

Malá země s velkým srdcem. Česko mám ráda a jsem pyšná, v jaké krásné zemi jsem se narodila. Třeboň jsem navštívila již podruhé, doporučuji všem na víkend. Vyrazila jsem na podzim, do lázní, za historií, přírodou a k načerpání energie.

Návštěva studií Harryho Pottera je vždy zážitkem. Muzeum stále otevírá nové a nové prostory a tak, i když jste již muzeum nedaleko Londýna navštívili, objevíte vždy něco nového.

To je město Canmore. Nachází se v blízkosti národního parku Banff, je obklopen ze všech stran horskými štíty. V Kanadě jsem se nemohla vynadívat na ty krásné přírodní scenérie.

Stanování u jezera je vždy dobrý nápad! Můžete využít koupání, nafouknout kajak a vydat se na projížďku po jezeře anebo jen tak odpočívat ve stínu stromů.

Návštěva farmy v Okanagan Valley je povinností. Nakoupíte zde čerstvé ovoce, pamlsky, mléko a dokonce i čertsvou zmrzlinu, vyrobenou z mléka a ovoce z údolí.

„Cestování a změna místa dodávají mysli novou sílu.“ Seneca

Jeden z největších zážitků bylo pozorování velryb v oceánu. Po více jak 3 hodinách plavby a hledání jehly v kupce sena se nám podařilo zažít něco výjimečného. Téměř kousek od lodi několikrát vyskočila nad vodní hladinu velryba 🙂 Určitě doporučuji, ve městě Victoria je více společností, které pozorování velryb provozují.

Stanley Park ve Vancouveru se mi vážně líbil. Byla jsem překvapena části zahrady s růžemi. Už chápu, proč se zde fotí svatby 🙂

Naposledy jsem stanovala na základní škole. Po letech trávení času na hotelech jsem se zcela ponořila do autentického zážitku kempování. Zjistila jsem, jak je důležité mít dobrý stan, podložku, vybavení. Kempy v Kanadě jsou nicméně na vše připraveny. Vždy máte své kempovací místo (určitě doporučuji kempy vždy s předstihem objednat), některé jsou First-Come, First-Served – to znamená, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. U takových kempů očekávejte suché toalety, absenci sprch a také riziko, že pokud přijedete pozdě, nebude již místo. Jedná se o nejlevnější kempy v Kanadě. Pak jsou kempy, které mají veškeré sociální vybavení (někdy je sprcha v ceně, jindy je potřeba koupit si na recepci tokeny pro aktivování sprchy), ty je potřeba objednat předem. V létě kvůli častým požárům je často zakázáno rozdělávat oheň.

Říkala jsem si, budu v Kanadě měsíc, šance, že bych potkala medvěda a byla nucena použít sprej je přece minimální. Nicméně jsem měla sprej vždy připnutý tak, abych ho mohla v případě nebezpečí použít. Jednou se to vyplatilo. Zrovna jsme se rozhodli dát si v kempu večeři a pár metrů od nás se objevil medvěd. Odstranili jsme bezpečnostní uzávěr a byli nachystáni pro případ užití. Nicméně medvěd byl přilákán pouze vůní jídla, po pár pokusech (návratu :-D) se rozhodl, že to nakonec vzdá. Prostě nikdy nevíte!

Iluze pomalu topícího se domu v Paříži. Viděla jsem tuto fotografii náhodou někde na internetu. Snažila jsem se přijít na to, kde byla fotka pořízena a zkusit dům vyfotit. Docela se povedlo 🙂 Stačí si jen všimnout domu, až budete stoupat k Sacré Coeur a ve správný moment vyfotit.

Zjistila jsem, že mi největší potěšení udělá, když navštívím místa historických budov, která vypráví příběhy obyčejných lidí. Královské komnaty, sály či korunní místnost jsou sice okouzlující, ale nejvíce se mi líbí místnosti jako kuchyně, koupelna, místnost pro služebnictvo, stáje a další. Na francouzském zámku Vaux-le-Vicomte nahlédnete do kuchyně 17. století. Líbí se mi dekorace jídel a voskových figurín. Dokážeme si tak představit z čeho se skládal jídelníček, jak byly kuchyně prostorné a jaké nádobí se používalo.

Nemohla jsem vynechat návštěvu trojstěžňové fregaty amerického námořnictva USS Constitution. Loď, kotvící v přístavu je muzeem, které vás provede dějinami námořnictví. Mírně řečeno, nedokážu si vůbec představit, jak ve stísněných prostorech a věčném kymácení lodi na otevřeném moři byli schopni námořníci strávit několik dní či měsíců na palubě. Loď se nachází na známé naučné stezce, která vede celým centrem Bostonu.

To jsem v New Yorku? Tahle otázka mi běhala v hlavě jak zběsilá. Chtěla jsem do přírody, po pár dnech v rušném New Yorku načerpat síly. Slyšet ptáky, šumění listí. Rozhodla jsem se proto navštívit známou přírodní rezervaci Jamaica Bay Wildlife Refuge. Když jsem přijela na stanici metra, nikde nikdo. Šla jsem ulicí, pořád rovně, kolem domečků, v dáli viděla metro, které přejíždělo přes most zpět na Manhattan, burácení letadel z nedalekého letiště JFK… tolik jsem se těšila. Hlavní budovu jsem našla asi zhruba po dvaceti minutách chůze, byla ještě zavřená. Hrdinsky jsem vyrazila na stezku, po asi deseti minutách, obletována houfem komárů, jsem rezignovaně šla zpátky. To už se budova otevřela, přijel první školní autobus a já, již po několika štípancích od komárů jsem se celá našplíchala repelentem, abych si ten pobyt v přírodě přeci jen trochu vychutnala. Místy jsem měla pocit, že jsem na Floridě a někde se bude určitě schovávat aligátor. Nic takového samozřejmě se nekonalo a já poté, co jsem načerpala vůni přírody, jsem se vrátila zpět na ostrov, který kdysi býval taky jednou velkou zelení.

Zbožňuji seriál Sex ve městě, je ikonický, stejně jako New York. Honila mě mlsná a tak jsem se rozhodla vyrazit na cupcake  do slavné The Magnolia Bakery 🙂 přesně jako představitelky legendárního seriálu…

Keukenhof, celou zimu jsem se těšila, až otevřou tyto slavné zahrady. Slyšela jsem tolik chvály! Jak jsou květiny pestrobarevné, jak nevynechat slavné květinové korzo (no to jsem již nestihla, snad příští rok) a jak si užít tulipány naplno. Prostě přijet na otevírací dobu, vzít si plánek (spíš jen pro představu, jak je areál zahrad obrovský) a procházet se, nasávat tu jedinečnou atmosféru, vyfotit se s květinami, dát si kávu v kavárně a odpočívat. A nejlépe nakoupit cibulky tulipánů (já je nemám, na konci období před zavřením zahrad již byly vyprodány). Stojí to za to!

V poslední době jsem našla zálibu v návštěvě francouzských zámků, které nejsou tolik známé. Zámek Sceaux má nádherné zahrady, které jsou dílem slavného zahradního architekta jménem André Le Nôtre.

Nemůžu si pomoct, miluji atmosféru letišť. Tato fotka se mi podařila vyfotit na mém letu z pařížského letiště Charlese de Gaulla do Montpellier.

Asi se divíte, proč u této brány v Římě je taková fronta. Lidé se dívají skrz klíčovou dírku. Stojí na to třeba i hodinu. Proč? Vystála jsem taky, protože jsem již věděla, že se z této tajné klíčové dírky podíváte na baziliku svatého Petra. Vatikán jako na dlani.

V Itálii nesměla chybět ani pořádná porce zmrzliny (počasí sice v březnu nebylo úplně teplé, ale to nevadí 🙂  A nejlépe vyzkoušet hned tu, co má jméno. Italská zmrzlina, pojmenovaná po zakladateli malé rodinné firmy. Mňam!

Pro fanoušky filmů a knihomolů Dana Browna se vydejte ve Florencii po stopách Inferna. Já jsem se dívala na film ve vlaku do Florencie, abych si filmová místa lépe vybavila.

Pokud budete trávit dovolenou v Dubaji, navštivte slavný Legoland v Dubaji. Byla jsem překvapená téměř nulovou návštěvností, slavnými stavbami Dubaje postavených z tisíců kostiček Lego a klidnou atmosférou.

EXPO 2020 mi v Dubaji připomnělo, jak je svět veliký. Je to taková divná, až skoro dětská fráze, ale když jsem navštívila všechny ty státy- malinké ostrůvky kdesi v oceánech, africké země, ty menší, které se těžce pamatují- uvědomila jsem si, jak má každá země své tradice, co je pro tu zemi typické. Rozhodně se můj cestovatelský list: Co chci vidět… rozrostl o dalších pár zemí. Díky EXPU 🙂

Útesy, jedním slovem mě fascinují. Jednak ten výškový rozdíl, znatelná hloubka a síla oceánu. Cabo de Sao Vicente je nejjihozápadnějším místem nejen Portugalska, ale také pevninské Evropy. Poslouchala jsem příběh o tom, jakou sílu zde oceán může mít. Bylo mi ukázáno, až do jaké výšky mohou vlny narážet. Jenže, když jsem tam v prosinci byla, oceán, jako by věděl, že čekám na jeho sílu, byl mírumilovný. Tak snad příště 🙂

Často se setkávám s tím, že turisté v Paříži si sice prohlédnou exteriér nádherné opery Garnier, ale interiér navštíví již málokdo. A to je obrovská škoda! Časově rozhodně neztratíte a interiéry vás uchvátí! A jelikož já jsem fanoušek Fantoma opery, budovu jsem již navštívila vícekrát.

Cestování v době covidové má sice různá nepříjemná omezení, ale na oplátku také něco příjemného. Během mých cest jsem zažila jedinečnou atmosféru památek bez turistů! Ať už to byla Akropole v Řecku nebo Zrcadlový sál ve Versailles, ten pocit byl skvělý. Vzácné fotky bez davu lidí 🙂

Poslední den jsem se rozhodla, že si dám amsterdamské palačinky. Mají tolik variací. Já jsem šla do čokolády a banánu. Sladká bomba! Doporučuji 🙂

Brzo ráno jsem vyrazila pěšky z hotelu (cca. 20 minut chůze) do centra Amsterdamu. Byla pořádná mlha, lehce pršelo. Cestou jsem obdivovala architekturu a pořád se mi něco nezdálo. Zastavila jsem se a uvažovala. Pak mi to došlo. Některé domy byly křivé! Přemýšlela jsem, že to vypadá, jako kdyby stály jen proto, že se opírají jeden o druhý navzájem. To nebylo všechno. Cestou jsem byla svědkem, jak se jeden byt stěhoval. Okny! Vstupní dveře jsou totiž pěkně úzké, aby jimi cokoliv prošlo. Proto mají domy háky, které slouží ke stěhování. Zvláštní, ale funguje to 🙂

Mám ráda střídání stráží v Anglii i ve Švédsku, ale to řecké mělo své specifické kouzlo. Možná to bylo tím, že v době, kdy se necestuje, jsou všude prázdné ulice. Anebo to bylo typickými pohyby a ťukáním boty o zem. Nebo to jen byla ta atmosféra země, která mi vnesla po dlouhé době cestovatelskou kapku dobrodružství.

Je to neskutečný pocit zase letět! Pro někoho jako já, osoba, která tráví v letadle převážnou část svého života znamenalo po dlouhé době let do Řecka neskutečný pocit svobody! Sice jsou zavřené hranice, člověk musí projít testy, papírováním…..někteří říkají, že budou cestovat, až bude zase svět otevřen. Jenže já říkám: když se nám naskytne příležitost, chopte se ji!

Procestovat jižní Francii, navštívit Provence, to byl můj sen.  Krásná levandulová pole, nádherná městečka a letní počasí- to znamenalo pohodu a klid na duši. Terapie levandulí 🙂 Doporučuji návštěvu ke konci června, začátku července.  My jsme jeli autem z Prahy, přes noc a ráno jsme již odpočívali a sbírali síly na další dny v přímořském letovisku Nice.

Mám ráda Bangkok pro jeho krásné chrámy (wat). Každý chrám vypráví jinou historii a ukrývá sošky Buddhů. Socha známého ležícího Buddhy se nachází v chrámu Wat Pho, hned vedle Velkého paláce. Při vstupu do částí s Buddhou je potřeba sundat boty. Doporučuji si na komplex vynahradit alespoň hodinu času. A pokud budete mít chuť, můžete si zde dopřát i tradiční thajskou masáž.

Psala jsem již v Articulových radách o možnosti vyzkoušet arabskou kávu posypanou zlatem. A co teprve taková výborná, smetanová zmrzlina pokrytá zlatem? Dubaj je prostě zážitková země. Zmrzlina byla výborná. Společně s kávou si ji můžete dát v Rolling Cones.

Protože jsme měli sv. Valentýna, musím se podělit o tuto nádhernou fotografii. Je to přesně ten okamžik Paříže, který tolik miluji. Mohu se dívat na Eiffelovku nespočetkrát a stejně jí budu vždy okouzlená. Je to jediná fotografie, která není na mém blogu z mého mobilu, ale byla přeposlána od mé skvělé francouzské kolegyně. Já se o ní musím s vámi podělit 🙂

Jestli něco zbožňuji na Vánocích, tak to jsou adventní trhy. Máme krásné v naší zemi, u sousedů, ale také i ve vzdálenějších zemích. Letos jsem trávila advent v Londýně, dokážu strávit hodiny procházením, pozorováním a nakonec si vždy něco koupím. Ať už svíčku či něco dobrého na zub. Bez adventů bych si vánoční atmosféru nedokázala vůbec představit.

Kdekoliv se ve světě nacházím, vždy se těším na moji další cestu do Londýna. Toto hlavní město Velké Británie mě okouzlilo již v době, kdy jsem zde pracovala a nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem už Londýn navštívila. Pořád mě něčím překvapuje, objevuji skrytá místa, perličky z historie a tajemná zákoutí. Dokázala jsem se jen dívat na London Eye více jak hodinu, pozorovat lidi, kteří šli kolem mě…až jsem tento okamžik nakonec zvěčnila fotografií. Londýn není jen o jedné návštěvě, je to láska na celý život 🙂 aspoň pro mě….

Jedeme takhle s klienty na naší cestě Západem USA po ikonické Route 66 a zastavíme u jedné historické pumpy. Líbí se mi atmosféra starých míst a přeci jen Route 66 je legendou všech legend. Když už jsme měli v obchůdku vybráno a chtěli jsme zaplatit, zjistili jsme, že prodavač tam není a místo toho nás obsloužil tento pejsek 🙂 Teda, na platbu kartou se moc netvářil, ale hotovost přijímal. Naštěstí se objevil za chvíli majitel obchůdku. Jak ikonické 🙂

Některá místa na cestách mám už zafixované v paměti. V Londýně chodím již několik let do kavárny Starbucks na čaj, když zrovna jsem v okolí Trafalgar Square a je mi zima. Stalo se mi to teď na podzim, že jsem šla ulicí nahoru i dolů hledajíce kavárnu. Prvně jsem si myslela, že jsem už vážně unavená a promrzlá (počasí bylo vážně nic moc), než jsem si uvědomila, že tam není a místo ní je tam nová kavárna s názvem THE THEATRE CAFE. Ihned jsem šla dovnitř a byla jsem mile překvapena: miluji totiž muzikály a hudba, která se line kavárnou je výběrem z těch nejkrásnějších muzikálů. Dokonce tam mají i výborné zákusky, kávu a samozřejmě čaj, který jsem tak nutně potřebovala do sebe dostat. Je to velmi hezké místo a určitě doporučuji navštívit. Pro vegetariány i vegany je dobrou zprávou, že mají zákusky i pro ně 🙂

Národní park Yellowstone! Nemůžu si pomoct, ale když vidím všechna ta bublající jezírka, výpary, bahenní sopky či gejzíry, tak si uvědomím, kolik síly se nachází pod mýma nohama. Jednoduše je to ale pro mě jedno z nejkrásnějších míst naší planety. Den tady rozhodně na návštěvu nestačí.

V americkém stylu! Při mé cestě západem USA v září jsem se kochala přípravou na Halloween. Všechny velké supermarkety byly téměř zaplněné dekoracemi různých dýní, strašidel či květin. Halloween se blíží! 🙂

Zjistila jsem, že prozkoumat Stockholm, který leží na ostrovech je nejlepší z lodě. Anebo šlapadla. Když je krásné počasí, je velmi příjemné unášet se po vodní hladině a pozorovat památky a okolí. Pokud tedy nešlapete jako já, večer jsem necítila nohy 🙂 ale za ten zážitek to stálo a příště si to ještě o hodinu prodloužím.

Tak to je ona: Stříbrná bible neboli Codex Argenteus, rukopis ze 6. století. Z původních 336 stran se dochovalo pouhých 188. Je psána krásným stříbrným a zlatým inkoustem na kvalitním pergamenu. Stříbrná bible byla součástí sbírek Rudolfa II., než na konci Třicetileté války byla odvezena coby válečná kořist do Švédska, kde se nachází dodnes ve městě Uppsala. Fascinují mě staré kroniky, bible a jiné cenné knihy. Když si uvědomím, o jakou ruční práci se jedná, mám z toho husí kůži.

Irská pohoda, krásné hospůdky a živá muzika. Bez toho si ani Irsko nedokážu představit. Fotka je ze známého Temple Baru v Dublinu, ulice, kde to žije. Má to něco do sebe a muzika je chytlavá. Báječný lék na všechny strasti!

Už jste zkoušeli chůzi na chůdách? Četla jsem, že se pořád ve světě využívají a bývají i mnohem vyšší, než máme my s Valčou. Já měla teda docela s rovnováhou problém, ale to bych se musela nesmát a trošku soustředit. Fotka byla pořízena ve Stockholmu v proslulém Skansenu. Líbí se mi, když mohu vyzkoušet věci, které byly dříve populární, používali se v každodenním životě a dneska se na takové věci pomalu zapomíná. Tak snad příště dám ty vyšší 🙂

Na ostrov Sandhamn jsem se těšila. Kolem Stockholmu je tolik ostrovů a ostrůvků, že by to vydalo na několik cest. My jsme pluli na ostrov Sandhamn, vzdálený zhruba 3 hodiny plavbou lodí od Stockholmu. Doporučuji vyrazit na sever s knížkou v ruce. Nejlépe severskou detektivkou. I když u nás byly vedra, na palubě lodi jsem byla zabalená do deky, kochala jsem se plavbou, krajinou a četla. Na ostrově mrholilo, byla zima a pořádně šero. Na procházce jsem byla sama, nikde ani živáčka. Ani se nedivím, že severské krimi umí vtáhnout do děje. Inspirace by tady rozhodně byla.

Nejraději mám na svých destinacích to, že je stále co objevovat. Určitě to nebude fungovat nikdy tím způsobem, že si řeknu: jezdím zde již několik let, znám vše. Tak to není. Moji práci zbožňuji především proto, že mě nutí pořád se vzdělávat, aktualizovat, pátrat….Někdy chodíme kolem něčeho, co uniká naší pozornosti. Všimla jsem si v Edinburghu, kolik lidí projde kolem této hospůdky, aniž by jí věnovali pozornost. Už jenom ten vývěsní štít je zajímavý. Na jednom je zobrazen vcelku obyčejný občan Edinburghu. Na druhém je jeho druhá, tajemnější tvář. William Brodie žil dva životy: přes den to byl úctyhodný občan, ale v noci se z něho stával nebezpečný lupič. Nakonec byl chycen a oběšen. To mám vlastně na Anglii, Skotsku či Irsku ráda, ty krásné puby (hospůdky), které vyprávějí historii či nějaký zajímavý příběh.

Je to jeden ze zájezdů, kam se každý rok hrozně těším! Vždy ke konci června jezdím s klienty do nádherných Monetových zahrad, které se nacházejí ve městěčku Giverny nedaleko Paříže. Jsem okouzlena malebným domečkem, ve kterém žil Claude Monet, krásnými interiéry, ateliérem a hlavně jeho zahradami. Ta je rozdělena na dvě části, přičemž ta druhá je světovým pojmem. Jedná se o leknínové jezírko, které Monet s japonským mostem tak rád maloval. Zahradu si sám vytvářel, rozhodoval o tom, co tam bude růst a co ne, kupoval sazeničky rostlin a těšil se z barev zahrady. Dneska to nadšení můžete sdílet pomocí obrazů anebo tím, že navštívíte Giverny a na vlastní oči se pokocháte pestrostí barev jeho zahrad. V červnu lekníny kvetou, proto doporučuji návštěvu právě v tento měsíc.

Je to jeden z nejdojemnějších příběhů Edinburghu. Příběh o skotském teriérovi, který po mnoha útrapách našel lásku u svého pána, strážníka Johna Graye. Doprovázel ho, trávil s ním veškerý svůj čas a byl jeho oddaným přítelem. Jednoho dne John Gray zemřel a jeho čtyřnohý přítel se s jeho smrtí nemohl vypořádat. Ztratil jediného člověka, kterého na světě miloval a rozhodl se zůstat svému pánovi věrný. Neopustil jeho hrob po 14 let a i přes těžké začátky zůstal věrný, dokaď sám taky nezemřel. Obyvatelé Edinburghu nezapoměli na dojemný příběh. Bobby je pohřben na hřbitově Greyfriar Kirk a jeho socha se nachází kousek od vstupu na hřbitov.

Zbožňuji Švýcarsko pro jeho krásnou krajinu, hory, jezera, řeky a malebná města. Lucern (Luzern) mě okouzlil. Pořád mám ve vzpomínkách Kapellbrücke, most ze 14. století, který jinde na světě neuvidíte. Neustále si uvědomuji, kolik krás a rozmanitostí se nachází v každé zemi Evropy. Už od dob studia germanistiky jsem se nemohla dočkat, až proslulý most uvidím. Musela jsem ho projít několikrát, už jen pro jeho zajímavý interiér.

Národní park Grand Canyon je jedním slovem dechberoucí. Říkám si, že snad nemá nikde konce. Řeka Colorado vypadá dole jako potůček. Kdo má čas, měl by pár dní zůstat a objevovat krásy kaňonu. Kdo čas nemá a parkem projíždí, měl by absolvovat alespoň let helikoptérou. Teprve z výšky jsem pochopila tu nesmírnou krásu a rozlohu Grand Canyonu. Park je rozdělen na dvě části: South a North Rim. Každá ta část je jiná a liší se jak porostem, tak zvířecími druhy. Příroda si zde dokázala pořádně vyhrát. To ví i stát Arizona, jejíž přezdívka je stát Grand Canyonu (The Grand Canyon State).

Ve státě Utah se nacházejí jedny z nejkrásnějších národních parků na světě. Jeden den jsme navštvívili Monument Valley, indiánské území, které nepatří pod národní parky. Další den jsme se vypravili do proslulého Bryce Canyon. Déšť se po cestě začínal měnit na sníh a v horách už nás přivítala pořádná sněhová nadílka. Viditelnost nebyla žádná, ale zkušenost obrovská. Jelikož jsem den předtím běhala v tílku a kraťasech, v NP Bryce Canyon jsem si připadala, jak kdybych z července přeskočila během pár hodin do prosince. A navlékla jsem na sebe nejteplejší oblečení, které jsem v kufru našla. Při procházce zimní krajinou jsem si vzpoměla na příběhy osídlování západu. Jak lidé, kteří se stěhovali na západ, se museli potýkat s pouští či krutou zimou v horách. Někteří za svoji nerozvážnost zaplatili životem. Počasí se nedá poručit.

Most Golden Gate je legendou. Vidět jeho červené pilíře (i když oficiálně se barva nazývá International Orange) bez mlhy je skoro vzácnost. Historie mostu je ohromující: k dopravě přes záliv sloužily trajekty, pak přišel bláhový nápad postavit most v místech častých zemětřesení a silných přílivů a odlivů. V květnu roku 1937 byl most slavnostně otevřen. Nejen, že získal oblibu u obyvatel, kteří se potřebovali dostat do San Franciska, ale bohužel i u sebevrahů. Kolik už bylo napsáno příběhů o nešťastných lidech, kteří se skokem z mostu snažili ukončit svůj život. Jet přes něj je ovšem zážitek. Ze San Franciska se neplatí mýtné, opačným směrem ano.

Návštěva národního parku Yosemity na západě Spojených států amerických má na jaře tu výhodu, že je všude voda.  Na vodopády je krásná podívaná. Při jarním tání ledovců nemá park o vodu nouze. Každé roční období má své výhody i nevýhody, kdo má ovšem rád vodopády, doporučuji návštěvu na jaře!

Studia Harryho Pottera, nedaleko Londýna, otevřely novou atrakci: Gringottovu banku. Líbí se mi, že se neustále rozšiřují. Pro fanoušky Harryho Pottera je návštěva splněným snem. Snem, který můžete za pár let zopakovat znovu a narazíte zase na novou část studií. Ihned, jak jsem se dozvěděla o otevření nové části, okamžitě jsem studia navštívila. Doporučuji!

Na počest muže jménem Frank Pick, který vymyslel logo londýnského metra, se nachází ve stanici Piccadilly Circus tato krásná památka, která má připomínat dějiny nejstaršího metra na světě. Někdy chodíme každý den kolem něčeho, čeho si ani nevšimneme. Ani nespočítám, kolikrát jsem na této stanici vystupovala a ozářeného loga jsem si všimla teprve nedávno.

Líbí se mi ty chvíle, kdy se toulám Paříží a narazím na takové krásné uličky. LE VILLAGE ROYAL se nachází kousek od Madeleine. A na začátku dubna ji měli takto krásně vyzdobenou barenými deštníky.

Konečně se mi podařilo vystát si tu šílenou řadu v Paříži a navštívit zdejší proslulé katakomby. Četla jsem o nich spoustu příběhů, hlavně těch tajemných. Jak se v nich ztratili lidé, kteří už nedokázali najít spletitým systémem cestu zpět. Příběh muže, po kterém se našla údajně jenom kamera. Na ní je zachycen, jak před něčím v panice utíká. Takových příběhů je spousty. Nicméně, procházet chodbami plné koster a lebek mi přišlo strašidelné i bez těchto příběhů. Zážitek to byl obrovský, doporučuji vzít si při placení audioguide a zaposlouchat se do historie pařížských katakomb.

Pro mě jako vegetariánku je cestování výzva. Ve smyslu, co si dát dobrého k jídlu v zemích, ve kterých se pohybuji. Někdy je to tak trochu bojový úkol. Lidé vegetariáni, vegani, trpící různými alergiemi na potraviny či na lepek musí hledat vhodné pro ně potraviny. Líbí se mi, že na letištích, kde trávím aktuálně nejvíce svého času (častěji než doma) mají tyto vegetariánské koutky. Tento je konkrétně z terminálu 1 v Praze. Jen tak dál 🙂

Vždy jsem chtěla zažít New York v době Halloweenu! Tolik strašidelných dekorací jsem snad nezažila: ulice, obchodní domy, byty…když jsem se večer vracela z Čínské čtvrti zpět na hotel, přemýšlela jsem o tom, že bych si ráda někam sedla na kávu. Zrovna jsem míjela tuto dekoraci, když se mi v hlavě promítaly myšlenky. Ano, je to americké, ale ta atmosféra je super. Super strašidelná 🙂

Zbožňuji postavičky Disney! A tyto mě překvapily v Dubaji v Miracle Garden! Jen co zjistím, že jsou zahrady otevřené, neváhám se tam vydat (nejlépe taxíkem). Pořád se nepřestávám divit, co může (když jsou peníze) vyrůst uprostřed pouště. Jakmile už mám dost nejmodernějších staveb, utíkám se pokochat barevností květů do Miracle Garden.

Když jsem poprvé navštívila Spojené arabské emiráty, okamžitě jsem si tuto zemi zamilovala. Každá další cesta je velkým zážitkem. Země je jako z pohádky. Pohádky, která v sobě skrývá dobu před a po objevu ropy. Je tady čisto, bezpečno, úplně jiná kultura, zvyky, lahodné datle ve velbloudí čokoládě, písečné duny, moderna, technické zázraky světa, Perský záliv- no prostě země nekonečných možností! S odletem z Prahy již za nějakých 6 hodin letu vás přivítá země, která má na svém kontě hned několik světových NEJ.

Jestli je nějaké období, které mě v historii Anglie fascinuje, tak jsou to Tudorovci. Ještě raději však poznávám všechna místa, která jsou nějakým způsobem s tímto obdobím spjatá. V lednu jsem se rozhodla navštívit hrad Leeds, který se nachází v hrabství Kent. Z Londýna jsem dojela vlakem na stanici Bearsted a jelikož bylo zimní období, musela jsem si z vlakové stanice zavolat taxi. Nicméně, ta atmosféra se nedá popsat. Skoro žádní turisté, interiéry hradu prázdné. A já jsem si tak užívala historii hradu, hlavně tu část, která se pojí s Jindřichem VIII. Navštěvovat památky mimo hlavní turistickou sezónu má své kouzlo!

Irsko má neskutečně krásnou přírodu. Fotka je pořízena z Glendalough, zrovna šíleně pršelo. Byla šedá obloha. Ale stejně to mělo svoje kouzlo. Procházkou kolem ruin bývalého kláštera jsem se dostala až k hornímu jezeru. V březnu zde není moc turistů a pro někoho, kdo má rád procházky v přírodě je to pravé místo. A není to daleko od Dublinu.

Den svatého Patrika. Největší irský svátek a v Dublinu to žije. 17.března jsou ulice zavřené již od brzkých ranních hodin, vše se chystá na promenádu, po které kráčí průvod. Podlehla jsem a v suvenýrech nakoupila vše, co bylo do zelena. Zelený kloubouk, zelené tričko, zelené náušnice…tolik zelené jsem v životě snad neviděla. Je dobré zjistit kudy průvod půjde a na místo si stoupnout minimálně hodinu předem. A pak už jen mávat irskými vlajkami 🙂

Jestli mám na cestování po Irsku něco ráda, tak jsou to útulné puby. Venku může foukat, pršet, být zataženo a pěkná zima, ale tyto hospůdky dají člověku pocit domácího pohodlí. Krb, útulné křesla, skvělé jídlo, pivo a Irové, se kterými si vždycky postesknu nad počasím. Ale jak sami říkají, to je Irsko, teď je déšť, za chvíli přijde sluníčko!

Když jsem poprvé navštívila Thajsko, nemohla jsem si nevšimnout turismu v podobě jízdy na slonech. Sloni jsou uchvátná stvoření a já jsem všeobecně proti tomu, aby se zvířatům ubližovalo. Na druhou stranu jsem toužila setkat se s těmito zvířaty a po hledání jsem našla možnosti, jak se ke slonům dostat. Na Phuketu jsem navštívila Green Elephant Sanctuary Park, kde se nesmí na slonech jezdit, používat háky a nesmí být v řetězech. Slony jsme krmili, koupali se s nimi, park je velmi příjemný, jídlo je vynikající (i pro vegetariány) a personál velmi profesionální. Dozvěděli jsme se, proč kupují slony, co za tím vším stojí a jak je to celkově se slony v Thajsku. V přírodě už moc divokých slonů nezbývá…doporučuji návštěvu, je velmi obohacující 🙂

To byl zase jednou zážitek! Řekla jsem si, navštívím ten slavný železniční trh Mae Klong v Thajsku. Přijela jsem na místo, koupila si dračí ovoce (Dragon fruit) a nic nenasvědčovalo tomu, že by na tak malém prostoru plného lidí měl přijet vlak. Vlak přijížděl v 11:10. Bylo 11:08 a nic se stále nedělo. Ovoce, zelenina, oříšky, ryby…čekala jsem, kdy místní začnou běhat a uklízet své zboží v kolejích. V 11:10 zaznělo houkání vlaku a jediné, co místní udělali bylo, že sklopili střechy. Já jsem se namáčkla někde mezi oříšky a zeleninu. Vlak projížděl tak blízko mě, že to bylo až místy děsivé. Je to ale zážitek, který bych neváhala znovu zopakovat!